Chetitština patří mezi indoevropské jazyky, a sice do tzv. anatolské větve. Žádný z anatolských jazyků nenabízí takovou rozmanitost žánrů a množství dochovaných tabulek, jako právě chetitština. Její specifikum pro zkoumání indoevropských jazyků tkví mimo jiné v tom, že je zapsána klínovým písmem. Texty ostatních indoevropských jazyků jsou zapsány písmy hláskovými (popř. slabičnými, ale obecně s návazností na fonologický plán), chetitština přejala a do jisté míry přizpůsobila systém v tomto ohledu hybridní. Převedení jejích slabičných znaků do latinky naráží spíš na nejasnosti v samotné fonologii chetitštiny (délka vokálů, pozice přízvuku, fonologická platnost některých grafických kontrastů atd.). Vedle toho jsou zde ale znaky, jejichž koreláty jsou sémantické či lexikální, a proto je nezbytná snaha o co nejjasnější reprezentaci heterogenního systému (slabičně-logografického) pomocí našeho relativně homogenního systému (hláskového). 

Na základě lexikálních, syntaktických a morfologických kritérií se rozlišují tři fáze chetitštiny - starochetitština (anglická zkratka OH, sedmnácté či počátek šestnáctého století př. Kr. až 1500), středochetitština (MH, 1500 až 1375 př. Kr.), novochetitština (NH, 1375-1200 př. Kr.). Těmto obdobím odpovídají tři dukty: starochetitský, středochetitský, novochetitský.

Jazykem Chetitů se zabývali badatelé od počátku dvacátého století. Norský badatel J. A. Knudtzon vyjádřil již v roce 1902 názor, že jazyk dosud nepřeložených tabulek je indoevropský. V dubnu 1914 byl Bedřich Hrozný (1879-1952), pozdější rektor Karlovy univerzity, český asyrolog, archeolog a lingvista, osloven Německou orientální společností, aby se ujal edice několika tisíc fragmentů klínopisných tabulek, a vytvořil jejich autografie. Nálezovou lokalitou tabulek byla Boghazkoy v Turecku, a vedoucími archeology Hugo Winckler a Theodor Makridi, kteří zde prováděli výkopy v letech 1906-1909. V listopadu 1915 přednesl Hrozný na přednášce v Berlíně závěry svého bádání. Na základě zpracovaných textů dokázal, že jazyk tabulek je indoevropský. Ještě během první světové války, v roce 1917, vydal mluvnici chetitštiny s názvem Die Sprache der Hethiter, kde se zabývá gramatickými výklady, etymologiemi i překlady mnoha pasáží.

Dita Frantíková, Ústav srovnávací jazykovědy FF UK
Všechna práva vyhrazena 2019
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky