Chetitština patří mezi indoevropské jazyky, a sice do tzv. anatolské větve. Žádný z anatolských jazyků nenabízí takovou rozmanitost žánrů a množství dochovaných tabulek, jako právě chetitština. Její specifikum pro zkoumání indoevropských jazyků tkví mimo jiné v tom, že je zapsána klínovým písmem. Texty ostatních indoevropských jazyků jsou zapsány písmy hláskovými (popř. slabičnými, ale obecně s návazností na fonologický plán), chetitština přejala a do jisté míry přizpůsobila systém v tomto ohledu hybridní. Převedení jejích slabičných znaků do latinky naráží spíš na nejasnosti v samotné fonologii chetitštiny (délka vokálů, pozice přízvuku, fonologická platnost některých grafických kontrastů atd.). Vedle toho jsou zde ale znaky, jejichž koreláty jsou sémantické či lexikální, a proto je nezbytná snaha o co nejjasnější reprezentaci heterogenního systému (slabičně-logografického) pomocí našeho relativně homogenního systému (hláskového). 

Na základě lexikálních, syntaktických a morfologických kritérií se rozlišují tři fáze chetitštiny - starochetitština (anglická zkratka OH, sedmnácté či počátek šestnáctého století př. Kr. až 1500), středochetitština (MH, 1500 až 1375 př. Kr.), novochetitština (NH, 1375-1200 př. Kr.). Těmto obdobím odpovídají tři dukty: starochetitský, středochetitský, novochetitský.

Jazykem Chetitů se zabývali badatelé od počátku dvacátého století. Norský badatel J. A. Knudtzon vyjádřil již v roce 1902 názor, že jazyk dosud nepřeložených tabulek je indoevropský. V dubnu 1914 byl Bedřich Hrozný (1879-1952), pozdější rektor Karlovy univerzity, český asyrolog, archeolog a lingvista, osloven Německou orientální společností, aby se ujal edice několika tisíc fragmentů klínopisných tabulek, a vytvořil jejich autografie. Nálezovou lokalitou tabulek byla Boghazkoy v Turecku, a vedoucími archeology Hugo Winckler a Theodor Makridi, kteří zde prováděli výkopy v letech 1906-1909. V listopadu 1915 přednesl Hrozný na přednášce v Berlíně závěry svého bádání. Na základě zpracovaných textů dokázal, že jazyk tabulek je indoevropský. Ještě během první světové války, v roce 1917, vydal mluvnici chetitštiny s názvem Die Sprache der Hethiter, kde se zabývá gramatickými výklady, etymologiemi i překlady mnoha pasáží.